Fine dining je nejvyšší formou tzv. zážitkové gastronomie a znamená mnohem víc než jen skvělé jídlo. Je to kulinářský zážitek plný tradice, snoubení smyslů s atmosférou místa a je zde spousta pravidel etikety. Pokud si nejste jistí, co a jak v těchto podnicích, mrkněte na pár základních pravidel. Neberte to jako zákon a něco, co vás svazuje, ale jako zábavnou hru, u které se stále učíte novým věcem.
1. Oblečení
Ačkoliv dobám, kdy muži chodili na večeři ve smokingu, a ženy nosily rukavičky, už dávno odzvonilo, vhodné oblečení hostů je stále nepsaným pravidlem většiny lepších restaurací. Když budeme vycházet z názvu fine dining, tak pokud je fajnový jídelníček, mělo by takové být i oblečení hostů.:) Očekává se, že muži si vezmou alespoň sako, ovšem s kravatou by jim to také slušelo. Ženy mají více možností, ale malými černými (které nemusí být jen černé) nic nezkazíte.
2. Ubrousky
Jak už jsme psali v našem prvním desateru - látkový ubrousek si pokládáme do klína, ženy si jej rozbalují celý nebo lépe jen z poloviny, muži vždy celý. Když s jídlem skončíme, ubrousek položíme vedle talíře, nikdy přímo na něj.
3. Tabule
Tady se můžeme řídit pravidlem - na stůl nepatří nic, co nepatří restauraci. Lokty začínaje, kabelkou (psaníčkem), peněženkou, klíči a mobilním telefonem konče. Telefon bychom měli nejlépe vypnout. Volání, textování a kontrola e-mailu během jídla jsou považovány za nevhodné. Omlouvá nás snad jen vlastní porod, nebo blížící se porod manželky.:)
4. Menu
Pokud si nejste jisti, co si objednáte, nebojte se komunikovat s číšníkem a požádat jej o nějaké doporučení. Čeho bychom se však měli vyvarovat, je požádat o změnu jídelníčku podle našich specifikací, které by šéfkuchař mohl považovat za urážku. Pokud však máte konkrétní dietní omezení, je dobré informovat servis a zjistit, zda vám mohou doporučit vhodné jídlo. Praktický příklad: Jak NE - „Dala bych si štrúdl, ale bez mouky a cukru. Jo a místo jablek tvaroh, prosím.“ Jak ANO - „ Mohu se zeptat, jsou v tom štrúdlu ořechy? Ráda bych si jej dala, ale jsem na ně bohužel alergická.“
5. Sklenice
V restauraci, kde se podává haute cuisine („velká/vysoká kuchyně“, gastronomie vysoké úrovně v luxusních restauracích a hotelích), může být na stole větší než malé množství sklenic a každá má svůj jedinečný účel. Pokud si nejste jisti, pozorně sledujte personál: pomocný číšník vám bude nalévat vodu do skla určeného na vodu, zatímco číšník nebo sommeliér nalévá víno do příslušné sklenice na víno (jiné jsou pro červené, bílé a šumivé víno / šampaňské…). Když si připíjíme, neměli bychom si „ťukat“, ale pouze zvednout sklenku a nevynechat oční kontakt. Ovšem, pokud si bez toho, stejně jako já, neumíte představit romantickou večeři, dělejte to klidně dál:). Při společenské večeři vyčkejte, jak otázku „ťukat či neťukat“ vyřeší ostatní a podle toho se můžete rozhodnout.
6. Víno
Ach ano, tento obřad otevření a ochutnávání vína. Nevím jak vy, ale já jsem z toho vždycky malinko nervózní. Dobré je vědět, že to neděláme, abychom zkusili, zda nám víno chutná a v opačném případě ho poslali pryč. My pouze kontrolujeme, jestli není vyloženě v nepořádku. Nikdy bychom neměli diskutovat o ceně vína. Při objednávání jednoduše ukažte na víno v kategorii vašeho cenového bodu a požádejte číšníka (nebo ještě lépe sommeliéra) o doporučení; pokud se jedná o profesionála, tak on nebo ona bude rozumět a držet se vína v požadovaném cenovém rozpětí.
7. Příbory
Příbory se prostírají vedle talíře podle jasných pravidel. Rozhoduje zejména pořadí podávaných chodů. Vně, tedy nejdál od talíře, najdete příbor, který budete používat nejdříve a příbory nejblíže středu naopak později. Při větším počtu chodů nás nesmí zmást, že některé jídelní příbory dostaneme i v průběhu stolování s právě servírovaným pokrmem. Moučníkový příbor je nad talířem rovnoběžně s hranou stolu a rukojetí směřující k ruce, která ho má uchopit.
8. Chody
Zážitková gastronomie je poznávací cesta, která začíná předkrmem nebo amuse-bouche a končí zákuskem. Zakoupili jsme si na ni ne zrovna lacinou jízdenku, tak ji využijme. Při fine dining si tedy neobjednáváme salát jako hlavní chod. Zásadním pravidlem, pokud jde o chody, je objednat si stejný počet, jako náš společník. Předejdeme tak trapné situaci, kdy jedna osoba jí, zatímco druhá sedí bez jídla. Mnohé z nejprestižnějších restaurací na světě nabízí specializované menu s různými způsoby ochutnávky, aby si všichni hosté mohli užít stejné specifické pokrmy současně.
9. Jídlo
Když přijde na jídlo, existuje několik obecných pravidel, které si musíme pamatovat, většinu jsme se naučili už v mateřské školce: nesrkáme polévku, nefoukáme na jídlo. Vidličku nepoužíváme jako lopatu, negestikulujeme příborem. Vidíte, žádné složitosti, tohle všechno už znáte…
10. Placení
V případě, že jsme do restaurace někoho pozvali, nejelegantnější způsob zaplacení je zajistit předčasnou platbu. Pokud se váš host zajímá o účet, nebo trvá na tom, že přispěje, je mnohem jednodušší říci, že o to už bylo postaráno. Jde to právě v případě nejrůznějších degustačních menu, kde je uvedena jednotná cena i s nápoji. Občas určitě řešíte jak na spropitné v případě platby kartou. Samozřejmě to jde, není ostuda se zeptat, jak přesně jejich terminál funguje. Nejjednodušší způsob je mít nachystanou přibližnou částku, se kterou na spropitné počítáte v hotovosti. Útratu zaplatíte kartou a spropitné dáte bokem (dnes je to v Čechách číšníky dokonce vítanější způsob). Standardní výše je u nás 10%, při super spokojenosti 15%.
FURDYK, Brent. Top 10 Rules For Fine Dining [online]. 29.10.2015 [cit. 2018-01-15]. Dostupné z: http://www.foodnetwork.ca/dining-out/blog/top-10-rules-for-fine-dining/